Zahrada je tím pravým místem, ve kterém se lze přemístit v čase do dětství. Stačí k tomu znalost pravidel her, která se po desetiletí nemění a dobrá společnost vnoučat. A pro začátek je Chodí Pešek okolo tím nejlepším testem, nakolik si tuto hru z dětství pamatujeme. Ale přitom pravidla jsou dodnes neměnná. Společně s dětmi si sedněte do trávy, vytvořte kruh a zvolte Peška. Který bude obcházet za doprovodu notoricky známých veršů. Zakončených tím, že kdo se na něj koukne, toho bouchne. A při troše šikovnosti, rychlosti a štěstí dochází k výměně Peška. V této hře by se dalo říct naskočí zapomenuté vzpomínky na dětství u babičky i dědy okamžitě. Stejně tak hra Pán čáp ztratil čepičku ihned evokuje jakou asi barvičku… Děti se opět postaví do kruhu a jedno z nich představuje čápa. Předpaží ruce a napodobuje tak klapání zobákem.
Kterým ukáže na jednoho ze spoluhráčů , který musí zvolit barvu. Poté se všichni rozběhnou a v nejbližším okolí musí dotyčnou barvu najít a dotknout se jí. Kdo to nestihne, anebo je v hledání poslední, stává se novým čápem. Za deštivého počasí se do dětství lze rychle přemístit při hrách na chatě či chalupě. Obzvláště při těch, které hraje větší počet hráčů. Všechno lítá, co má peří už hráli rodiče, prarodiče a určitě i ti prapra. Hraje se u stolu, kolem kterého se rozesadí všichni zúčastnění a položí ruce na jeho vrchní desku. Do čela se posadí vyvolávač.
Který vtipně volí předměty, které létají s těmi, kterým to nejde. A přidává na rychlosti. Jediným úkolem je v pravý čas zvednout ruce či nechat ležet. Podle druhu otázky. Kdo se splete, vypadává. Na tichou poštu si dodnes hrají rády jak děti, tak dospělí. Do hry vložená jednoduchá věta se předáváním od ucha k uchu v závěru, kdy je vyřčena nahlas, naprosto liší od té původní. A skoro vždycky vyvolá salvy smíchu. Piškvorky jsou sice určeny jenom pro dva hráče, ale pokud najdete více čtverečkovaných čtvrtek papíru, zahrát si mohou všichni. Pravidla jsou jednoduchá. Snažit se pospojovat zakreslenou nepřerušovanou řadu křížků a koleček.