DPF filtr, někomu to něco říká a někomu ne, tři písmena, která dokážou potrápit nejednoho majitele moderního dieselu auta. Na začátku, když si pořizuješ auto, tak možná ani pořádně nevíš, co to je tento DPF filtr. Pak ale přijde první kontrolka na palubce, první nucená regenerace a první pocit, že tvůj vůz má vlastní hlavu. Já osobně to zažila také. Já jsem auto dostala, a tato v uvozovkách krásná kontrolka už tam svítila. DPF, neboli filtr pevných částic, je součástka, která chrání ovzduší před jemným prachem z výfukových plynů. Myšlenka je to správná, jenže realita často vypadá tak, že se filtr časem zanáší a auto začne zlobit.
Ztráta výkonu, vyšší spotřeba, někdy i nouzový režim a ten pocit bezmoci, když tě nechá stát někde u krajnice. Odstranění DPF je pro některé řidiče cesta, jak si vrátit klid a spolehlivost auta. Není to ale rozhodnutí, které uděláš jen tak z minuty na minutu. Často tomu předchází dlouhé období řešení, pokusů o vyčištění, regenerací a návštěv servisu. A pak přijde okamžik, kdy máš dost a řekneš si, že chceš, aby auto fungovalo jednoduše a bez neustálého hlídání filtru. Samotné odstranění není jen o tom filtr vyndat. Musí se upravit software řídicí jednotky, aby auto vědělo, že filtr už tam není, a přestalo se snažit provádět regenerace.
Dělá se to v servisech, které na to mají zkušenosti a vybavení, protože špatně provedená úprava může nadělat víc škody než užitku. Po odstranění DPF auto většinou lépe táhne, má nižší spotřebu a řidič má pocit, že se mu vrátilo to, co měl rád, plynulá jízda bez neustálého přemýšlení, jestli se filtr zase neucpe. Na druhou stranu je fér říct, že odstranění filtru není legální v každé zemi a může mít vliv na emise, takže je potřeba vědět, do čeho člověk jde. Pro někoho je to technická úleva, pro jiného i kousek svobody, že si může užívat jízdu bez omezujících pravidel mechaniky a elektroniky.